Národní kulturní památka Zámek Týnec

Vrcholně barokní zámek postavený architektem Giovani Batistou Alliprandim (cca 1665-1720) pro císařského komořího Maxmiliána Norberta Kolowrat Krakowského (1660-1721) na zelené louce, palác vídeňských rozměrů usazený na úpatí Šumavy a dnes národní kulturní památka je místem se silným příběhem:

kvůli zámku byla kolem roku 1700 přestěhována část vesnice a samotná stavba zadlužila rodinu Kolowratových na několik generací. Zámek byl v 19. století pronajat a částečně sloužil i jako maštal pro dobytek. Světlé chvíle čekaly zámek na počátku 20.století, kdy se týnečtí Kolowratové vrátili z emigrace v USA a kdy zde vyrůstal mj. budoucí slavný závodník a průkopník filmového umění Saša Kolowrat (1886-1927, pochován v Týnci). Také 20. a 30. léta 20.století, kdy zámek odkoupil Dr. Ing. Jaroslav Polívka (1886 Královské Vinohrady-1960 Berkeley), stavitel a filantrop a na Týnec byli zváni mnozí umělci, mj. Adolf Loos, Alfons Mucha, Jan a Rafael Kubelíkové, Karel Hašler, Josef Váchal, Anna Macková ad. byla pro zámek příznivá.

Jenže od konce 30. let už to šlo se zámkem zase z kopce - posloužil jako sídlo německé armády, krátce jako sirotčinec a dlouhá desetiletí jako sídlo Československé lidové armády, po roce 1989 v souvislosti se snahou o vybudování hotelu a casina pak byl zlikvidován původní barokní krov a následovala léta chátrání…

V roce 1999 se pro tuto překrásnou monumentální stavbu v dezolátním stavu nadchnul sběratel umění Jan Pelánek Lazarowitz a zakoupil ji od energické správkyně konkursní podstaty, aby památku zachránil a umístil zde sbírky umění.

Oprava si však vyžádala pětadvacet let. „Do objektu léta zatékalo, byla narušena statika, detaily jako podlahy, stropy, okna a dveře byly zničeny,“ říká majitel. „Památku můžete začít opravovat s deseti miliony, ale stejně tak se třemi sty miliony, významná památka tohoto typu, chcete-li se držet tradičních materiálů, řemesel a historických postupů, si však vždy zaslouží investici maximální.“

Když byly na záchranu památky hrdě vyčerpány všechny soukromé prostředky a možnost převézt sem sbírky a byť jen provizorně otevřít pro veřejnost, stále nepřicházelo v úvahu, bylo jasné, že silná vůle a touha nenechat zámek spadnout nestačí, že je potřeba rozšířit řady

těch, kdo by mohli se záchranou pomoci. Vícekráte tak na opravy přispělo Ministerstvo kultury ČR či Nadace Sabarsky Sonnberger a patří jim velký dík za důvěru, kterou nám tak projevili. Významná podpora z evropských prostředků z Programu IROP přidělená v roce 2018, pak zásadně dopomohla ke zrychlení záchranných kroků, které umožní v letošním roce zámek veřejnosti zpřístupnit.

O památku se v průběhu čtvrtstoletí zajímalo mnoho nadšenců, mnozí z nich chtěli pomoci a někteří opravdu pomáhali, někteří z nich se ale těchto dnů nedožili. Řada umělců sem zajížděla a mnozí měli velké plány. Leccos se povedlo, leccos se nestihlo. Stále je před námi hodně práce – terénní úpravy kolem zámku, hospodářské budovy, vyhlídkový altán a snad i pivovar.

PODĚKOVÁNÍ za trpělivost a pomoc v průběhu posledních dvou desetiletí:

Ministerstvo kultury ČR
NPÚ
Evropská unie, Evropský fond pro regionální rozvoj, IROP
Ministerstvo pro místní rozvoj
Centrum pro regionální rozvoj v Praze

Nadace Sabarsky Sonnberger
Egon Schiele Art Centrum
Regina Lazarowitz
Blanka a Klement Pelánkovi
Eliška Šafránková
Adam Jirmus
Mojmír Horyna
Jindřich Rineš
Dagmar Srbová

Stewart Aitchison
Alena a Fero Bányiovi
Tereza a Lukáš Dio
Karel Drhovský
Jitka Dvořáková
Marcel Fišer
Ingeborg Habereder
Eva Hlaváčová
Emil Holub
Tomáš Holub
Jindra Hůrková
Václav Chroust
Alena Jungwirthová
Pavla Kolářová
Josef Krondl
Michal Kučera
Josef Kubec
Věra Langová
Pavel Slavko
Jan Volc
Jitka Wolfová

Dragonpress s.r.o.
LS stavby Nýrsko
a všem dalším firmám, které se na rekonstrukci podílely a pochopily mimořádný význam záchrany památky.