Kolowrat-Krakowští

V r. 1622 se do rodiny Vidršpergárů na Týnci přiženil Vilém Albrecht Krakowský z Kolowrat (1600-1688), jenž od r. 1624 malé panství Týnec vlastnil. Byl pětkrát ženat, díky uvážlivé hospodářské politice postupně získal finanční prostředky na nákup řady okolních vesnic a z obnovené týnecké tvrze učinil centrum poměrně rozsáhlého panství, k němuž v polovině 17. století náleželo již šestnáct vsí. On i jeho nástupci skupovali další vesnice, čímž panství neustále zvětšoval a rozšiřoval, takže k němu v polovině 18. století náleželo již třicet čtyři vesnic.

V Týnci nechal ke kostelu kolem r. 1660 přistavit věž, do níž pořídil tři zvony(1666-1669).Během jeho života byl kostel zbarokizován a od šedesátých let 17. stol. se z Týnce stalo mariánské poutní místo. 1671 byl Vilém Albrecht povýšen do stavu říšských hrabat, český hraběcí stav nabyl roku 1674. Se svolením císaře se Týnec stal fideikomisním panstvím pro druhorozeného syna hraběte Maxmiliána Norberta, jehož rod (tzv. týnecká větev) vlastnil Týnec do r. 1869.

Hrabě Maxmilián Norbert Krakowský z Kolowrat (14. 6. 1660 – 25. 3. 1721), prezident apelačního soudu, později nejvyšší zemský komoří a císařský tajný rada, nositel řádu Zlatého rouna, patřil díky dědictví po otci k nejbohatším mužům českého království. Kromě jiného dal v roce 1692 zřídit manufakturní papírnu v nedalekých Janovicích a v roce 1693 železný hamr na panství Dešenice. Na přelomu 17. a 18. století nechal v Týnci postavit reprezentační zámek, který pro nedostatek finančních prostředků zůstal nedostavěný. V r. 1705 obnovil v Týnci římskokatolickou faru. Hrabě Maximilián Norbert je známý i jako mecenáš, neboť přispěl na odstranění škod, jež napáchali francouzští paliči na jezuitské koleji v Klatovech dne 8. 7. 1689. Na poničenou kolej, gymnázium, seminář a kostel přispěl celkovou sumou 20 000 zlatých.

Jeho syn hrabě Jan Josef Hyacint (1691-1766) byl ve službách krále polského a kurfiřta saského. Zámek pro bydlení si uzpůsobil až vnuk stavebníka zámku hrabě Emanuel František (1728-1790, velkopřevor, komoří, skutečný tajný rada, generál jezdectva a majitelem dragounského pluku Kolowrat) v šedesátých letech 18. stol. Od té doby hraběcí rodiny v zámku bydlely.

Za Emanuelova následovníka hraběte Arnošta Josefa Krakowského z Kolowrat (1774-1830) byl nově upraven zámecký park. Avšak některé ze 14 panských dvorů byly pronajímány a hospodaření se stávalo nerentabilním. V r. 1789 byl do kaple v zámku přenesen oltář ze zrušené kaple sv. Jana Nepomuckého v lese V Oborách.

Po náhlé smrti hraběte Josefa panství po čtyři roky spravoval jeho bratr, svobodný hrabě Karel Ludvík z Kolowrat Krakowský (1800-1869), jímž vymřela týnecká větev a majorát přešel na větev březnickou. Jelikož se žádný přímý dědic o zadlužené týnecké panství neucházel, od roku 1869 bylo panství administrováno. Prvním nájemcem v letech 1869-1881 byl Eduard Bubeníček, po něm JUDr. František Malý z Kolína (1881-1892). Zámek byl využíván k bydlení rodinami obou těchto nájemců.

V polovině 19. století žilo v Týnci, Loretě a Rozpáralce 730 obyvatel.

V r. 1886 týnecké panství zdědil hrabě Leopold Filip z Kolowrat Krakovský (1852-1910, poslanec říšské rady a českého sněmu, rytíř řádu Železné koruny II. třídy a poručík dragounského pluku) z rodu hraběte Františka z Kolowrat Krakowského, staršího syna prapředka hraběte Viléma Albrechta. Hrabě Leopold byl známý posledním pistolovým soubojem pro uraženou aristokratickou čest, který se odehrál v Praze v květnu 1876. Vyzvaný kníže Vilém Auersperg podlehl následkům zranění, pročež hrabě Leopold František musel opustit Rakousko-Uhersko. Žil a oženil se v USA. Do Týnce se přistěhoval v r. 1887, postupně vypověděl nájmy 14 zemědělských dvorů a převzal je do vlastní režie. Do zámku se však jeho rodina mohla nastěhovat až po ukončení nájemní smlouvy JUDr. Františka Malého z Kolína v r. 1892. V r. 1893 zrušil panský pivovar vedle zámku a z peněz manželky Nadine, rozené svobodné paní von Huppmann-Valbella (1858-1942), byly provedeny nejnutnější opravy interiérů zámku. Manželé Leopold a Nadine zaváděli na svém panství v Týnci pokrokové metody hospodaření, provedli melioraci zamokřených pozemků, pravidelně hnojili půdu, rozšířili výrobu vápna v lomu Loreta a zvýšili produkci cihel ve Vacovech. Hrabě Leopold Filip vynikl i jako činitel agrárních zájmů na světových hospodářských kongresech, na říšské radě i v německé sekci zemědělské rady, kde zastupoval ve výboru českou Ústřední hospodářskou společnost.

V roce 1902 koupil hrabě Leopold Filip první automobil na celém Klatovsku. Dne 10. 6. 1904 byl v Paříži členem komise, která založila Association Internationale des Automobile Clubs Reconnus (AIACR), předchůdkyni dnešní FIA. Od roku 1907 byl také jedním z prvních akcionářů automobilky Laurin a Klement.

V r. 1910 panství Týnec a panství Novohradských Přimda a Košátkyzdědil hrabě Alexander z Kolowrat Krakovský-Novohradský (1886-1927, český automobilový závodník, letec a zakladatel rakouského filmového průmyslu, spolumajitel automobilky Laurin & Klement). Správu panství Týnec svěřil nezletilému bratru Bedřichu Leopoldovi (1893-1920), jehož poručníky byli baronka Nadine a vlastník Bezděkovahrabě Korb-Weidenheim. V letech 1911-13 nechala baronka Nadine opravovat dříve hospodářsky využívané nedostavěné levé křídlo týneckého zámku a po I. světové válce v r. 1919 okolí zámku. Hrabě Bedřich začal v Týnci zavádět chov dostihových koní, avšak zemřel záhy. Pohřben je v rodové hrobce v Týnci.

V r. 1920 po smrti Bedřicha hrabě Alexander správou týneckého fideikomisu pověřil nejmladšího bratra Jindřicha Kolowrata Krakowského (1897-1996), který v letech 1922-26 musel řešit důsledky poválečné pozemkové reformy. Z bývalého panství, zahrnujícího 14 zemědělských dvorů s pozemky ve 35 vesnicích, po pozemkové reformě zůstaly dvory s pozemky v Týnci a Lomci, vápenka v Loretě, cihelna ve Vacovech a zámek a kolowratská hrobka v Týnci.

Po smrti bratra Alexandra v r. 1927 Jindřich Kolowrat Krakowský zbytky týneckého fideikomisu zdědil. Aby se zbavil neefektivního majetku, zámek v Týnci ještě téhož roku prodal velkopodnikateli ve stavebnictví architektovi Dr. Ing. Jaroslavu Polívkovi a jeho manželce Ireně. Ten mu za něj postavil funkcionalistický Palác Chicago na Národní třídě v Praze, jednu z nejmodernějších staveb své doby.